Hrady a zámky, ze kterých mrazí

Při návštěvách některých z českých hradů či zámků, jistě vnímáte ten silný odér historie. Někde je veselý a plný naděje, ale některá místa jsou opředena tak krutou a krvavou minulostí, že zoufalství a beznaděj je cítit na každém kroku. I když by zdi staveb na tyto temné incident nejraději zapomněly, z historie je již nikdy nikdo nevymaže.

Zámek Velké Losiny

Autor: Bjalek Michal; zdroj: Wikimedia

Zámek Velké Losiny je na první pohled romantickým místem, které ale skrývá temnou a děsivou minulost. Kdo četl historický román Václava Kaplické Kladivo na Čarodějnice, popřípadě viděl jeho zfilmovanou verzi ví, o čem mluvíme. 

Historické stavby bývají opředeny různými pověstmi a Velké Losiny nejsou výjimkou. Vězte ale, že příběhy o děsivých čarodějnických procesech jsou skutečné. 

Vše začalo u manželky obecního pastýře z Jeseníku Barbory Schmiedové 27. června 1622. Manžel svou ženu obvinil z čarodějnictví na smrtelné posteli, když mu epidemie dobytčího moru zdecimovala část zvířat. Ve Velkých Losinách se podle vyprávění Kaplického peklo rozpoutalo, když chudá žena chtěla vyléčit svou nemocnou krávou svatou hostií, načež byla prohlášena za čarodějnici. Z historie vímě, že se tou dobou Jesenicko muselo vypořádat s pohromami, jako byl dobytčí mor, klimatická změna nebo následky třicetileté války. Lidé zde žili ve velmi špatných podmínkách a jak už je to naší lidskou přirozeností dáno, hledali viníky. A tak se velmi snadno rozpoutalo peklo, které jinde v Evropě nemělo obdoby. 

Ve Velkých Losinách působil obávaný inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu, který nechal připravit o život nejméně 56 lidí. Jeho velkou motivací byly peníze. Podle tehdejších zákonů, připadl veškerý majetek obětí právě inkvizitorovi. Není tedy divu, že z čarodějnictví byli nejčastěji obviňováni bohatší "hříšníci". Vše došlo tak daleko, že se v roce 1685 k obětem přidal i šumperský děkan Kryštof Alois Lautner. 

Mezi obviněním a smrtí zbývaly obětem přibližně tři týdny života, během kterých byli mučeni často i nad rámec zákona, aby se přiznali k svým hříchům. Lidé ale často obviňovali i bez mučících nástrojů. Zbavovali se tak nepohodlných sousedů nebo čarodějnické procesy využívali k vlastní pomstě.

Poslední procesy měly probíhat v roce 1684. Do té doby ale přišlo o život více ne 500 lidí, přičemž nejkrvavější roky byly 1651 a 1652, kdy bylo upáleno přes 250 osob. Svou brutalitou procesy překonaly všechny podobné incidenty na území Koruny České. Jsou velkým krvavým cejchem, kterého se jinak dokonalý zámek už nikdy nezbaví. 

Hrad Svojanov

Foto: Facebook - Hrad Svojanov; odkaz: www.facebook.com/svojanovcz

Říká se, že žádný český hrad nemá tak temnou minulost jako Svojanov. Podle historických dokumentů byl místem mučení, vražd i zazdívání, a to hlavně žen. 

Svojanov je jedním z nejstarších hradů u nás. V roce 1265 ho nechal postavit Přemysl Otakar II. Jistě ale netušil, že se hrad stane osudným hlavně ženám se jménem Kateřina.

První incident se zde údajně odehrál za třicetileté války. Tehdy padl v bitvě majitel hradu Bohuslav Záruba z Hustířan. Jeho ovdovělá žena si vzala za muže jeho bratra Karla Zárubu, kterému porodila potomka. Karel si však našel ženu z vyšších vrstev a Kateřinu zavřel do sklepení, kam za ní nikdo nemohl. Když po čase do sklepení sešel, našel Kateřinu mrtvou s rozcuchanými vlasy a děsivým výrazem ve tváři, který ho strašil ve dne v noci. V naději, že na její tvář zapomene, nechal svou bývalou ženu zazdít. Místo klidu ale propadl šílenství a umřel. 

Další obětí se stala Kateřina Lichtenberka, manžela dalšího majitele. Ta se zamilovala do hradního kováře a za svou nevěru byla rovněž zazděna do hradní zdi. Její kostru objevili v roce 1805.

Poslední tragédie se odehrála v roce 1801, když na malou dceru nových majitelů spadlo lešení. Jmenovala se Kateřina.

Podle více vnímavých návštěvníků je místo naplněno smutkem a úzkostí. Někteří lidé včetně personálu říkají, že se ještě dnes na hradě zjevuje bílá postava, kterou považují za duši první Kateřiny. 

Cornštejn

Foto: Jiří Balada

Dnes je hrad Cornštejn rozsáhlou zříceninou nad Vranovskou přehradou a každoročně láká řady turistů. V minulosti s ním však byla spojena nejedna tragická událost. 

Felix Krumlowský píše ve své knize Krvavé příběhy z hradů a zámků o případu utopeného mnicha. Stalo se to, když na hradě pobýval Semil Bítovksý. Jednoho dne hostil větší slavnost pánů z okolí, které se zúčastnil i farář Vojslav z Jaroměřic, jinak původem mnich cisterciáckého kláštera v Sedleci. Jelikož Vojslav podléhal pouze svému Pánovi, pouštěl si pusu na špacír. S rostoucí mírou alkoholu v krvi cílil své ostrovtipy proti hradnímu pánovi. Semil z Lichtenburska si jen tak něco líbit nenechal. Protože už měl nějaký ten pohár v sobě, zlost v něm narostla víc, než by měla, a on nařídil faráře zašít do pytle a shodit do řeky. Až s vystřízlivěním si Semil uvědomil závažnost svých činů, ale na nápravu již bylo pozdě. Církví byl potrestán klatbou, která byla uvalena i na celou jeho rodinu. 

Druhý a krvavější příběh vypráví o nemilosrdné bitvě, která na hradě proběhla za vlády Jiřího z Poděbrad. Tehdy na hradě pobýval Hynek z Lichtenburka, který odmítl svému vládci složit slib věrnosti. Odpovědí Jiřího z Poděbrad na Hynkovu neposlušnost je několika měsíční obléhání hradu Cornštejn. Podle vyprávění dali vojáci při posledním nájezdu koním podkovy obráceně, aby si lidé mysleli, že vojsko již odtáhlo, a rozjeli se k hradu. Zrovna když na hradě zavládla radost s ukončeného obléhání a Hynek nařídil otevřít brány, vtrhli dovnitř nepřátelští vojáci a nemilosrdně zmasakrovali každého, koho našli.