Vladivostok leží na pobřeží Ussurijského zálivu, který je součástí Tichého oceánu. Jméno města znamená v překladu „Vládce východu“ a přesně vystihuje pozici města na ruském dálném východě. Ve Vladivostoku končí Transsibiřská magistrála, nachází se zde největší letiště celé východní Sibiře a obecně se jedná o dobrý výchozí bod pro každého, kdo se chystá prozkoumat tento region.
Ale i samotné město má cestovatelům co nabídnout. Památky a budovy, které ve městě stojí již od carských a sovětských dob, či pouze kouzlo velkoměsta, obklopeného divočinou. Jedno je jisté, kouzlu tohoto města podlehnou ročně zhruba 2 miliony lidí.
Co konkrétně je tedy na Vladivostoku tak lákavého? To a mnohem více se dozvíte na následujících stránkách.
Na rozdíl od jiných světových velkoměst, Vladivostok má historii poměrně krátkou. Byl založen až v roce 1860, aby sloužil zájmům ruského cara v této oblasti. Právě pro strategickou polohu samotného města zde končí i Transsibiřská magistrála.
Tato 9000 kilometrů dlouhá železniční trať spojuje již více jak sto let Moskvu právě s Vladivostokem. Proto je pro mnohé cestovatele, kteří se rozhodli projet celé Rusko od západu k východu, návštěva města logickým zakončením jejich cesty.
Samotný Vladivostok se může pochlubit několika zajímavými památkami a atrakcemi, které byste si neměli nechat ujít.
Prohlídku Vladivostoku se vyplatí začít tam, odkud bere město svou sílu a obživu. Na břehu moře v místním přístavu. Ten se nachází v zátoce, která málem rozděluje město ve dví, a i dnes je v něm čilý ruch.
Denně sem přijíždějí nákladní lodě i osobní trajekty a naopak odsud vyjíždějí rybáři za úlovkem. Nad přístavní zátokou se pak tyčí Zlatý most, který spojuje obě půlky města.
Kousek od přístavu se nachází také známá Světlanská ulice, která ve Vladivostoku plní podobnou úlohu, jako v Praze Pařížská. Luxusní butiky se zde střídají s vybranými restauracemi a obchody s drahými suvenýry.
Historii i převažující křesťanskou kulturu ve městě celkem jasně prozrazuje několik kostelů. Nejvýznamnější z nich je rozhodně luteránský kostel sv. Pavla, ve městě se pak nachází další kostel Panny Marie.
S českými zeměmi pak město spojuje pomník Cyrila a Metoděje, který připomíná, kam až se křesťanství a odkaz našich dvou věrozvěstů dostalo. Památník se nachází uprostřed městské zástavby a nedaleko od něj si můžeme prohlédnout Vítězný oblouk prince Mikuláše, který připomíná imperiální slávu carského Ruska.
Celé město si je možné prohlédnout z Orlího hnízda, vrcholu nacházejícího se uprostřed Vladivostoku. Je možné si všimnout mimo jiné i několika velkých ostrovů zeleně v městské zástavbě. Byť byste to možné od postsovětského města nečekali, ve Vladivostoku se nachází mnoho parků, které můžete využít pro relaxaci po náročném dni.
Až do roku 1992 fungoval Vladivostok jako základna ruské tichomořské flotily a byl tak návštěvníkům nepřístupný. Strohý vojenský ráz města se do dnešních dnů rozhodně proměnil, přesto má armáda ve městě stále významné postavení, přestože již spíše ve formě několika muzeí vojenské techniky či historie města.
Za zmínění stojí zejména muzeum ponorky C-56, Arseniovo státní muzeum či muzeum Tichomořské flotily. Ani toto však není kompletní výčet všech muzeí ve městě. Je jich zde přes třicet a věnují se nejrůznějším oblastem. Další připomínkou vojenské úlohy města je pevnost, nacházející se na vyvýšenině uprostřed města, odkud je možné snadno přehlédnout celé město.
Vladivostok se obecně snaží setřást pověst vojenského města, a proto se zde klade důraz na vzdělání a inovace. Ve městě najdeme až sedm univerzit a mnoho specializovaných vědeckých pracovišť. Dvě z nich otevírají své brány i návštěvníkům, lačným po poznání.
První z nich je Botnický ústav, ve kterém se mohu návštěvníci seznámit s typickou flórou Sibiře. Dalším je Oceanárium, kde si naopak mohou prohlédnout a přiblížit se některým zvířatům, který v těchto oblastech běžně žijí nebo žila v divočině.
Vladivostok se nachází od Moskvy a evropského Ruska tak daleko, že se zde kromě s ruskou kuchyní setkáme především s vlivy japonskými či čínskými a korejskými, jelikož tyto země jsou opravdu, co by kamenem dohodil.
Město je dodnes závislé na rybolovu, proto nepřekvapí, že většina exkluzivně místních pokrmů pochází z moře či alespoň obsahuje části z mořských plodů. Ale milovníky dobrého jídla možná překvapí, že i ve Vladivostoku se mohou těšit na restaurace, které se svou úrovní vyrovnají špičkovým podnikům po celém světě.
Ve Vladivostoku samozřejmě můžeme ochutnat to nejlepší, co může nabídnout ruská kuchyně. Pouze je pravidlem, že si místní obyvatelé již dávno tradiční pokrmy upravili tak, aby vyhovovaly místním potřebám.
Klasická ruská rybí polévka, zvaná ucha, se běžně připravuje z kaviáru a zeleniny, uvařená polévka pak obsahuje i různé druhy ryb. Na západě Ruska to obvykle znamená lína nebo okouna, ve Vladivostoku to budou spíše mořské ryby.
Další specialitou, se kterou se můžete ve Vladivostoku setkat, je boršč. Ikonická polévka, která se podává téměř po celém Rusku má i zde ovšem specifické složení. Podobá se spíše boršči ukrajinskému, jelikož této oblasti se kdysi říkalo Malá nebo Zelená Ukrajina, protože zde žilo mnoho etnických Ukrajinců.
Jak již bylo řečeno, velká část místní kuchyně se točí okolo produktů z moře, takže jistě nepřekvapí, že i kaviár zde má své místo. Obvyklejší je zde červený kaviár z lososa, který se většinou podává na toastu s máslem.
Vliv japonské kuchyně představuje polévka z japonského tvarohu v krémové omáčce, někdy zvanou gejša. Jako hlavní jídlo je možné často spatřit tuňáka, připravovaného na avokádě a v citrusové šťávě.
Jako obvyklý dezert se ve městě podávají takové pochoutky jako syrniky, což jsou v zásadě lívance s marmeládou a smetanou, či opět ikonicky známé bliny.
Vladivostok najdeme ve stejné zeměpisné šířce, jako lázeňské letovisko Soči, které se nachází na pobřeží Černého moře. Klima i teploty jsou zde ale diametrálně odlišné, především kvůli větrům, které vanou přes celou Sibiř.
Paradoxně, sníh je ve městě vetší vzácností, než v České republice, jelikož se nachází na břehu moře a je tak ovlivňováno i mořským prouděním vzduchu. Zimy tedy mají podobu holomrazů, kdy teplota často klesá až na 30 stupňů pod nulou.
Naopak, v létě se vyšplhají i na 30 stupňů, a proto je Vladivostok městem klimatických extrémů. Na konci léta se zde dokonce můžete setkat i s monzuny, které přicházejí v podobě několikadenních intenzivních dešťů.
Vladivostok se podobně jako jiná velkoměsta v bývalém Sovětském svazu dlouhá léta potýkal s klesající životní úrovní a s ní spojenou kriminalitou. V posledních letech se ale daří místním autoritám tento neblahý trend zvrátit.
Je velmi nepravděpodobné, že se v tomto městě stanete obětí zločinu. Majetková kriminalita i kapesní krádeže nejsou obvyklé, a proto je zde vaše peněženka či taška v mnohem větším bezpečí, než v mnohých evropských metropolích.
I šance, že budete napadeni za bílého dne či v průběhu noci je velmi malá, není proto třeba se vyhýbat specifickým čtvrtím či ulicím.
Měna
Ve Vladivostoku se podobně jako ve zbytku Ruska platí rublem. Pokud se podíváme na ceny, za které je možné pořídit základní potraviny, zjistíme, že jsou většinou nižší než v České republice. To platí zejména o masných výrobcích, mléčných produktech, ale i o ovoci a zelenině.
V restauracích se najíte za velmi podobné ceny, jako v Čechách. Levnější restaurace vycházejí na zhruba 250 korun za kompletní menu pro jednoho člověka, cena se ale samozřejmě s rostoucí kvalitou restaurace zvyšuje.
Nejprve je třeba zmínit, že na cestu do Ruska potřebujete vízum. Existují v zásadě tři možnosti, jak se do Vladivostoku dostat. První z nich je samozřejmě vlakem po Transsibiřské magistrále. Cesta trvá zhruba šest dní a rozhodně se jedná o působivý zážitek. Ovšem pro někoho, kdo si potrpí na pohodlí, je mnohem jednodušší vydat se na cestu letadlem či lodí.
Letiště se nachází čtyřicet kilometrů od města, ale je s centrem spojeno sítí taxíků i městskou hromadnou dopravou. Jakmile jste ve městě, máte na výběr z několika možností. Buď si pronajmete auto, budete nadále využívat taxi nebo se spolehnete na místní městskou hromadnou dopravu.