Pouhé čtyři dny na Islandu
Algoritmus, na základě kterého YouTube navrhuje videa, mi jednoho dne roku 2015 naservíroval Justina Biebera s klipem I’ll Show You. Hudba děs ale ta příroda! Kde to tak asi je? Chvilka googlování a odpověď byl jasná. Justin natáčel na Islandu a já se rozhodl, že vyrazím po jeho stopách.
Aby bylo jasno. Země ohně a ledu patřila na můj cestovatelský seznam mnohem dřív, než se kanadská hvězdička rozhodla kutálet po mechu a koupat v trenkách mezi ledovci. Prvním impulsem byl jeden devadesátkový TV dokument, ve kterém se česká rodinka několik měsíců připravuje na všechny rozmary islandského počasí, aby nakonec vyrazila ve starém teréňáku z Prahy až na sopečné pláně. Už si úplně nepamatuji, jak to dopadlo, ale i přes zjevnou zaprášenost zmíněného záznamu jsem na něj při balení přeci jen myslel. Proč?
Protože prakticky každý cestopis počítá s tím, že na Islandu strávíte alespoň 10 dní, ideálně měsíc. Ostatně drtivá většina mých známých pojala návštěvu ostrova jako čtrnáctidenní expedici – výzvu, nerovný duel s přírodou a boj s nepředvídatelnými podmínkami.
To já na konci srpna ulovil u německých aerolinek Germania levné letenky z Drážďan. Přílet na mezinárodní letiště Keflavik v sobotu 23:25, odlet zpět ve čtvrtek 00:10. Šance na spatření polární záře je v tomto období minimální, ale co. Cena rozhodla a já vyrazil s nadějí, že mi všehovšudy 4 dny budou stačit na to, abych viděl alespoň to nejdůležitější.
Bez auta to nepůjde
Island vítá naše letadlo silným větrem a deštěm. Hned po příletu se vydávám na přepážku autopůjčovny, abych si zde vyzvedl Toyotu Aygo. Malý nákupní košík se slabým motorem a předním náhonem. Kdo by potřeboval off-road, když se chystá jen po hlavních silnicích. Zjišťuji nemilou věc. Při vyplňování datumu na webu jsem udělal chybu a auto mám rezervované na úplně jiný měsíc, vše ostatní sedí. Personál je naštěstí ochotný, mluví anglicky (jako 99 % lidí na Islandu) a bez příplatku mi předává klíče s doporučením, abych auto kompletně nafotil a zkontroloval. Praskliny na předním okně, odřené disky a urvané plasty jsou zde na denním pořádku. Bez auta se na Islandu neobejdete a rozhodně s touto položkou počítejte v rozpočtu. Usedám za volant a za 30 minut vybaluji v útulném Airbnb. Je nejvyšší čas začít dávat dohromady program pro první plnohodnotný den.
Zlatý okruh je sázka na jistotu
Jak jste už asi pochopili, plánování předem nepatří mezi moje silné stránky. Při cestování se rád rozhoduji až na místě. To často přináší zajímavé zážitky mimo hlavní turistické trasy, jindy podchlazení a ztracený čas. V případě prvního dne na Islandu jsem vsadil na jistotu. Dělám nákup v supermarketu Bónus s růžovým čuníkem v logu. Údajně má být nejlevnější. Při pohledu na účtenku se mi tomu nechce moc věřit. Ceny potravin, ubytování a služeb jsou na Islandu obecně nasazeny dost vysoko.
Dojídám jahodový Skyr, tradiční islandský mléčný výrobek podobný jogurtu, nastavuji GPS a vyrážím na Zlatý okruh (Gullni Hringurinn). Ten začíná a končí v Reykjavíku. Na 300 km vám představí hlavní atrakce v podobě národního parku Thingvellir, proslulého gejzíru Geysir a zlatého vodopád Gullfoss. Vše stíháte během jednoho dne a při cestě máte možnost nezřídka odbočit například na zajímavou vyhlídku, která vám odprezentuje geotermální elektrárnu Nesjavellír společně s luxusním hotelem ION Adventure.
Rozepisovat se do detailu o jednotlivých zastávkách nedává smysl. Island patří v posledních letech mezi hodně oblíbené destinace a obecných informací je všude dost. Pokud jde o konkrétní dojmy ze Zlatého okruhu, cestování po islandských silnicích je velmi pohodlné. Jen je třeba dávat si pozor na řidiče náklaďáků, místní „monster trucky“ a ovce u cesty. Čtete dobře. Ovcí žije na Islandu více než lidí, dle odhadů kolem 800 tisíc. Jsou zvyklé na provoz a většinou se nehnou ani o centimetr. I tak doporučuji zpomalit a dávat si pozor. Srážky nejsou podle několika smutných důkazů, které jsem při řízení zahlédl, až takovou výjimkou.
Thingvellir, který je chráněn světovou organizací UNESCO, představuje pohodovou procházku a první kontakt s islandskou scenérií. Já z návštěvy až tak unešený nebyl a těšil se na něco divočejšího. Další zastávka u gejzíru Strokkur už mě dostala. Vařící voda tekoucí po cestách a každých 5 minut vodní výbuch do výšky kolem 20 metrů. To je Island, jak si ho představuji. To jsem ale netušil, co mě čeká o necelých 10 km dál. Mohutný vodopád Gullfoss mi vyrazil dech. Pohled na něj patří mezi nejintenzivnější wow momenty, jaké jsem při cestování zažil. Nepopsatelná krása. Zaparkovat můžete jak na dolním, tak na horním parkovišti. U toho horního, kde je více míst, najdete také obchod se suvenýry a cestičku, ze které máte možnost vyfotit to, jak se řeka Hvítá mění ve vodopád. Vracím se zpět směr Reykjavík a začínám upřímně milovat Island.
Tip na koupání od Justina
Inspirací na druhý den se stal již zmíněný Justin Bieber. Jezero s ledovými krami, ve kterém se v klipu koupe, se jmenuje Jökulsárlón. Pět hodin jízdy z hlavního města pro mě není překážkou. Ve skutečnosti to bylo asi 9, protože po cestě je řada dalších atraktivních zastávek. Konkrétně se jedná o:
slavný vodopád Seljalandsfoss, za kterým se můžete projít a vyfotit
vodopád Skógafoss poblíž města Skógar
kaňon Fjaðrárgljúfur s nádhernými výhledy
útes Dyrhólaey
vrak letadla Douglas Super DC-3 Dakota v oblasti Sólheimasandur
Když vyrazíte ráno a nebude se po cestě příliš zdržovat děláním fotek, zvládnete dorazit k jezeru ještě v rozumný čas. Možná stejně jako já zažijete na cestě všechna čtyři roční období. Kdybych měl z výše zmíněných bodů vybrat dva, které nemůžete vynechat, určitě by to byl vodopád Seljalandsfoss a kaňon Fjaðrárgljúfur.
Zkontrolujte si před cestou čas západu slunce. Ten se na Islandu mění opravdu dramaticky. Já k jezeru s ledovci dorazil večer a opět jsem byl příjemně šokován. Posadil jsem se na břeh a užíval si tu nádheru. Pochopitelně jsem nebyl sám. Kolem nechyběla hromada turistů se stativy a jízdenkami na okružní plavbu, kterou jsem já osobně vynechal. Po hodině rozjímání jsem usedl opět za volant a vydal se pokořit skoro 400 km v podobě zpáteční cesty do Reykjavíku. Pořádná štreka. Nebylo to zrovna dvakrát zábavné, ale někdy kolem druhé ráno jsem byl v posteli a za výsledek v podobě pořádné únavy jsem byl rád. Na třetí den jsem měl totiž zarezervovaný program, který mi měl pořádně dobít baterky.
Instagramové lázně na vlastní kůži
Pokud sledujete na Instagramu nějaké cestovatelské profily, jsem si jistý, že vám do feedu přistála fotografie geotermálních lázní Blue Lagoon. Ty leží v jihozápadní části ostrova, v lávových polích u města Grindavík. Jejich návštěva je jedna z věcí, kterou je třeba naplánovat. Udělejte si rezervaci předem na oficiálním webu. Já vybral luxusnější verzi, ve které je v ceně jedna pleťová maska navíc a nápoj. V den mojí návštěvy bylo opravdu ošklivé počasí. To, že se blížíte k lázním, vám prozradí nejen pohled na lávové pole s menšími lagunami tyrkysové vody, ale také zápach síry. Během cesty z parkoviště ke vstupu jsem dokonale zmoknul, což podpořilo moji chuť skočit do teplé vody plné minerálů co nejrychleji.
Bohužel už šatny odhalily, že Instagram je tak trošku jiný svět. Zázemí luxusních lázní si představuji jinak. Všude zmatek, hromada lidí, odložených županů a mokrých ručníků. Podobná situace se konala také kolem odpočíváren, kde bylo pouze několik lehátek, přeplněné odpadkové koše, velký hluk. Snad to zachrání koupání. A jo, je to zajímavý zážitek. Venku skoro sněží a vy se procházíte v příjemně teplé vodě, dáváte si pleťovou masku a užíváte si pohled na kamení kolem. Taky tak trošku přemýšlíte nad tím, jakou práci muselo všem těm lidem z Instagramu udělat, aby na fotce byli sami. Blue Lagoon byla akce na celý den, proto jsem nikam nespěchal. Navíc jsem na poslední den na Islandu chtěl být opravdu odpočatý.
Základní tábor Islandu
Poslední den jsem si vyhradil na objevování hlavního města. Reykjavík má klidné tempo, hezkou architekturu a dost zajímavých atrakcí na jeden celý den, který doporučuji začít nákupem snídaně v autentické pekárně Braud & Co. Se skořicovou rolkou v ruce jsem vyrazil na nedaleké náměstí s novogotickým kostelem Hallgrímskirkja. Jedná se o jednu z nejvyšších staveb na Islandu a já si zaplatil vstupenku na vyhlídku, kam vás vezme výtah. Od zvonu máte Reykjavík jako na dlani a aspoň víte, jakým směrem se po návštěvě kostela vydat. Já to vzal dolů z kopce skrze nákupní uličky, kde máte možnost přátelům nakoupit typické suvenýry od plyšových papuchalků přes lékořicovou čokoládu až po ponožky z islandské ovčí vlny.
Centrum města se mi opravdu hodně líbilo. Nutno podotknout, že jsem ho viděl ve dne, takže úplně nevím, v co se změní v nočních hodinách. Na různá muzea a sochy mě moc neužije, proto mě na prvním místě zajímala koncertní síň Harpa, která byla slavnostně otevřena v roce 2011. Interiér i exteriér je famózní. Ocelová konstrukce je pokryta geometricky tvarovanými skleněnými panely v různých barvách. Výhledy z haly na záliv také stojí za to. Zbylý čas jsem věnoval bloudění po městě, focení a jídlu. Blízko přístavu se nachází Bæjarins Beztu Pylsur. Stánek s hot dogy, které lze bez nadsázky považovat za islandské národní jídlo. O tomto místě psali ve Forbesu a Bill Clinton ho v roce 2004 vychválil do nebes. Já bych ho nejlepším hot dogem na světě nenazval. Po další procházce jsem na večeři zašel do pizzerie Blackbox. Zde nemám jedinou námitku. Perfektně připravená pizza z čerstvých surovin. Milé rozloučení s hlavním městem a Islandem jako takovým, protože jsem po večeři hned vyrazil na letiště.
Mělo to smysl?
Čtyři dny na Islandu utekly jako voda. To se dalo čekat. Nezbývá si tak položit otázku, zdali takto krátký pobyt má vůbec nějaký smysl? A já odpovídám, že ano! Neviděl jsem toho málo, ale moji návštěvu bych nazval ochutnávkou. Ta vyvolala mnohem větší chuť věnovat se přírodě a delším cestám kolem celého Islandu. Mrzí mě, že jsem toho hodně neviděl. Už teď vím, že se na ostrov jednoho dne vrátím s pořádnou výbavou a plánem, jak toho zažít co nejvíc. Bavil jsem se u jedné vyhlídky s Britem, který se pátým rok na Island vrací vždy na měsíc. A potvrdil mi, že mu to zatím nestačilo. Nemám důvod mu nevěřit.
