Ta Hagrat Temples
Máte tady další výlet. Další příběh. Další úžasnou zemi, která se schovává ve Středozemním moři - Malta. Než začneme prozkoumávat všechny krásy této země, tak bych rád napsal pár informací, které se budou hodit každému, kdo by chtěl navštívit Maltu.
Doprava na Maltě
První volbou je místní MHD. Ano, tu a tam je problém se protlačit do autobusu plného turistů (hlavně v letních měsící). Další možnost je využít taxíky, ve kterých odpadá nebezpečí tlačenic a minimálně pro cestu z letiště na hotel je to nejpříjemnější řešení.
Nejlepší variantou si vypůjčit auto - ideálně přímo na letišti. Najde zde všechny světové půjčovny Avis, Budget, Europcar, Goldcar atd. My jsme se upsali u Goldcar - online rezervace bez nutnosti platby předem (platba až u přepážky). Rozhodně doporučuji pojištění. Cena je bohužel dražší než auto, ale hned po prvních ujetých kilometrech jsem pochopil, že to byly dobře investované peníze. Lidé zde jezdí jako ďáblové a místní cesty cesty se nejspíš inspirovaly v České republice. Co se týče výběru auta, určitě volte menší modely. Jednak to vaší peněženku bude stát maximálně 100 eur za týden a při manévrování v úzkých uličkách či parkování vám úsměv vydrží daleko déle.
Všeobecné info pro cestovatele
Malta byla kolonií Velké Británie. Díky tomu se zde bez problému domluvíte anglicky. Redukce do zásuvky jsou nutností (jsou zde anglické kolíky). Při návštěvě restaurace si nachystejte v průměru 10 až 20 eur. Můj extra tip je si vybírat z velkého množství pasty či pizzy, která stojí kolem 8 eur. Místní obchody vám nabídnou vše, na co jste zvyklí u nás. V případě, že jste milovníci památek, tak bych vám doporučil návštěvu v dubnu až červnu, kdy se vyhnete hlavní vlně turistů. Ubytovat se můžete v nepřeberném množství apartmánu či zvolit rezervaci v hotelu.
Pořádná dávka historie a ohňostroje
Z Prahy jsme odlétali v sobotu se společností ČSA. Zabookovali jsme si pouze jednosměrnou letenku, protože jsme měli v plánu pokračovat po návštěvě Malty do Říma. Při troše štěstí seženete zpáteční letenku do 3 tisíc Kč. Po přistání na jediném mezinárodním letišti (MLA) jsme utíkali vyzvednout auto a rovnou vyrazili do hotelu v městečku Mellieha. Pozor, na Maltě se jezdí vlevo (volant vpravo). Když se tato novota spojí s osobitým stylem řízení domorodců a manuální spojkou, tak je prvních pár kilometrů doslova utrpení. Ubytování naštěstí proběhlo bez problému, takže jsme na oslavu vyrazili hledat restauraci, bar, hospůdku… prostě místo, kde se zvládneme najíst. Zakotvili jsme v baru Ocean Bar, kde měli na čepu Guinness, Stelu, Strongbow a nizozemský Heineken. Jako první degustační menu jsme vybrali lasagne a místní specialitu v podobě obří taštičky plněné hovězím masem s hranolky. Jednoznačně skvělá volba. Po jídle jsme zamířili zpět na hotel naplánovat výlet na další den.
Ráno. Budíček. Sluníčko. Skvělá snídaně. Vyrážíme do hlavní města Valletta, kde jsme chtěli projít věhlasné historické centrum a zůstat do večera na ohňostroj. Musím přiznat, že cesta byla daleko klidnější než premiéra první den. Řízení na levé straně už nebyl takový problém. Zaparkovat v centru, jako v každém jiném evropském hlavním městě, byl nadlidský úkol. Na nás se nakonec usmálo štěstí a našli jsme místo na parkovišti kousek od starého města, zdarma.
Před vstupem do městečka jsme navštívili Triton Fountain. Fontána se nachází v blízkosti autobusové nádraží. Jedná se o monumentální stavbu, která si zaslouží vaši pozornost ve dne i v noci. Další místo, které jsme si nemohli nechat ujít, bylo dvoupatrové archeologické muzeum. Všechny exponáty pocházejí z doby kamenné a bronzové, které se našly na Maltě v místních monolitických chrámech z období kolem 3500 před Kristem. Chrámy patří mezi jedny z nejstarších na světě a všechny jsme si pak jeli se zájmem prohlédnout, ale o tom až později. Ve druhém patře je uschován jeden z nejcennějších exponátů celé prohlídky. Slavná dýka velmistra johanistského řádů De Valette’s Dagger. Naposledy byla ve vlastnictví maltského lidu před koncem 18. století. Dýku spolu s bohatě zdobeným mečem dostal velmistr od krále Filipa II.
Dýka i meč mají daleko větší historii, které sahá až do doby, kdy byla Malta dobyta francouzským vojskem pod vedením Napoleona Bonaparta. S prohranou bitvou změnily oba artefakty svého majitele, kterým se stal právě Napoleon. Dýku měl u sebe až do své smrti ve vyhnanství na ostrově Svatá Helena. Meč je vystaven v Louvru. Pokračovali jsme dál kolem paláce. Bohužel nám plán navštívit Grandmaster's Palace překazila státní návštěva, takže bylo celé místo až ke Grand Harbour uzavřené, díky státníci. V případě, že se zajímáte o 2. světovou válku, máte možnost navštívit National War Museum, které patří k nejnavštěvovanějším muzeím na Maltě.
Potřebovali jsme nabrat trošku energie, protože jsme potřebovali vydržet až do večera na ohňostroj a zároveň to chtělo chvilku oddych od historie, sluníčka a všeho toho ruchu. Místní multikino a Strážci galaxie 2 vypadali jako skvělá volba. Byla. S čistým svědomím jsme si užili parádní film. Promítání skončilo v pravou chvíli. Sluníčko si vyměnilo místo s měsícem, takže ideální čas se přesunout na úžasný ohňostroj, který trval velkolepých 30 minut. Přiznám se, že jsem nic podobného v životě neviděl.
Hned po této velkolepé show jsme začali myslet na cestu zpátky na hotel. Jestli jsem si ráno dovolil pochválit sebe i místní motoristy, tak beru vše zpátky… aspoň tu druhou část pochvaly. Řidiči se s nocí mění v divočáky. Dálková světla používají nonstop. Tachometry mají asi jen pro parádu. Čistá divočina.
Vyrážíme na sever
Třetí den jsme si vyhradili na průzkum severní části ostrova. Prvním špendlíkem na mapě byla pevnost Red Fort (St. Agathas Tower), která prošla v roce 1999 až 2001 kompletní rekonstrukcí. Z pevnosti je krásný výhled na nedaleký ostrov Comino, kde je pro změnu White Fort (St. Maris Tower). Tyto dvě věže nebyly postaveny jen pro parádu. Díky vzájemné poloze mohly zaujmout křížovou palbu na lodě v zátoce. Drtivá síla společně s ohromným dostřelem byly jasným podpisem na rozsudku smrti pro každého, kdo měl jiné než přátelské úmysly.
Dalším místem na mapě bylo městečko Pepka námořníka – Popey village, které nemá v názvu jméno nejslavnějšího pojídače špenátu na světě jen tak pro nic za nic. Právě zde se natáčela v roce 1980 filmová varianta Pepka námořníka. Líbit se tu bude nejspíš zejména dětem, je tu třeba loutkové divadlo nebo zábavní aquapark. Vstupné je kolem 15 eur. My jsme zde udělali pouze pár fotek a pokračovali prašnou cestou k hlavnímu cíli většiny turistů - zátoce Golden Bay. Zde je krásná písčitá pláž s lokální restaurací, kde jsme si dali oběd.
Poslední místem, které jsme si nemohli nechat ujít bylo městečko Mgarr, kde se nachází dva monolitické chrámy z období 3600 - 2500 př. kr. První nese jméno Ta Hagrat a druhý Skorba. Ke vší smůle bylo bohužel zavřeno, ale tím jsme si nenechali náš výlet zkazit a zvládli jsme udělat aspoň pár fotek přes bránu.
Naše další must see na Maltě
Cíl čtvrtého dne je jasný. Návštěva pozůstatků městské vily Domus Romana ve městě Rabat, které je co by kamenem dohodil od bývalého hlavního města Malty - Mdina. Celé město si sedí na náhorní plošině a je obehnané hradbami. Zmínky o prvním osídlení sahají do roku 4000 př.n.l.
Vraťme se ale k naší vile. Jak už její název Domus Romana nenápadně napovídá, jedná se o římský dům. V 11. st. n.l. byla část této haciendy přeměněna na hřbitov. Našlo se zde bezmála 245 pohřbených lidi a nepřeberné množství keramiky a šperků. Pozůstatky domu byly objeveny v roce 1881 při výstavbě nového parku. Naštěstí se pár chytrých hlav dalo dohromady a místo plánovaného parku postavily kolem muzem, které mělo chránit krásnou mozaiku společně se zbytkem samotné vili. Nemůžu si odpustit malou zajímavost. Toto muzeum bylo první budovou na Maltě, která byla postavena z důvodu ochrany vykopávek.
Další must see místo dnešního dne bylo centrum města Rabat. Jako bonus jsem zvládl vyfotit kostel St. Paul, kde se zrovna konal pohřeb. Spousta cestovatelů má spojeno toto město s katakombami svatého Pavla a Agáty. Jedná se o jedno z největších pohřebišť. Nepopsatelné atmosféře tohoto místa naprosto propadnete.
Poslední zastávkou bylo již zmiňované bývalé hlavní město Mdina. Město… ona je to spíš malá pevnost. Ohromné hradby a jediný vstup do města je přes most, který vede přes velký příkop. Atmosféra Mdinu je bezchybná, a to mluvím o návštěvě ve dne. Věřím, že jakmile den vystřídá noc… městské uličky rozsvítí pouličními lampičkami. Wau. Třeba příště. Ze všech těch krás a pohody jsme dostali zálusk na nějaké dobré jídlo. Z restaurací si vybere snad každý. Bez problémů se vlezete do ceny 10 eur za hlavní jídlo. Se spokojenými bříšky jsme pokračovali k monolitickému chrámu Ħaġar Qim a Mnajdra. Obě tyto památky jsou zapsány na seznam UNESCO. Otevírací doba je do 18:00 a vstupné je 10 eur. Uff, zatraceně dlouhý den. Skáčeme do auta a vyrážíme směr hotel, abychom stihli ještě západ slunce.
Gozo je zážitek
Máme tu den číslo 5 a ostrov Gozo, který je vzdálený jen pár kilometrů od Malty. Stopujeme si trajekt, který odjíždí z Cirkewwa Ferry Terminal. Celý proces nalodění je následující: Autem se dokodrcáte do připravených kójí pro auta, kde se zařadíte do řady. Za nalodění na loď zatím nic neplatíte, takže odpadá nákup lístku předem.
Cestou z Gozo před příjezdem na terminál zaplatíte obsluze. Cena je lidových 15 eur za auto s řidičem a 5 eur za každou další osobu. Vše je značené a zvládne to i průměrně zkušený řidič.
První zastávka je rotunda svatého Jiřího. Platí se pouze výtah na střechu kostela, kde si můžete užít krásný výhled na Gozo. Až zde si uvědomíte, jaký je ostrůvek trpaslík. Měli jsme velké štěstí, protože jsme zde načapali místního zvoníka, jak ručně obsluhuje zvon ve zvonici.
Gozo má dvě speciality. První je nedostatek vody. Ve městě prší pouze 3 měsíce v roce. Pokud lokálové nemají vlastní studnu, musí filtrovat tu mořskou, nebo kupovat balenou. Druhá zvláštnost se schovává pod rodinnými domy - jeskyně. Štěstí nás dneska neopouští. U jednoho takového domu jsme zastihli paní domácí, která nás (po zaplacení 2,5 eur) zavedla po točitém schodišti do malé jeskyně pod domem. Jeskyni objevil její dědeček při kopání studny. V kalendáři se tehdy psal rok 1924. Jeskyně dostala název Xerri Grotto.
Kam dál? Monolitický palác na Gozo Ggantija, který je jeden z nejstarších na světě (okolo 3600 př.n.l.). Kam se na něj hrabou egyptské pyramidy. Po výletu do historie jsme zamířili k místnímu zachovalému mlýnu, který byl po cestě do hlavního města Victoria, které se nám stalo posledním útočištěm na našem dnešním výletu. Díky za něj.
Jako první máme v hledáčku velkou Citadelu, která je obehnána opevněním v podobě hradeb. Historici zapáleně hovoří o tom, že osídlení začalo v době kamenné. Nicméně první hmatatelné důkazy napovídají, že osídlení započalo v době bronzové.
Další zastávkou je jeden z nejposvátnějších míst na ostrově - kostel Ta’Pinu. Doslova boží místo, které si určitě zapište do svého itineráře. Pokračujeme směr pobřeží na již neexistující Azure window, který pohřbilo moře pár týdnů před našim příjezdem. Naštěstí se o kus dál nachází Wied II-Mielah, což je takové Azure window číslo 2. Určitě není tak krásné, jako jeho slavnější předchůdce, a to hlavně z důvodu, že je kryté skálou. Přístup je sem uzavřen. S troškou odvahy jsme hravě překonali bezpečnostní branku a dostali se až na útesy.
Už je pozdě. Opět nás láká západ slunce u našeho hotelu. Vydáváme se na cestu zpět. Platíme trajekt a za pár chvilek jsme na Maltě.
Milujeme odpočinek, milujeme jeskyně
Máme před sebou poslední dva dny našeho dobroduštví, takže jsme trošku zvolnili tempo. Nastartovali jsme auto a vyrazili přes celý ostrov do města Marsaxlokk, které je slavné hlavně díky místnímu trhu, který láká na nákup suvenýrů. Vše dokresluje krásná zátoka, kde kotví barevné rybářské lodě. V místních restauracích si můžete pochutnat na nepřeberném množství darů moře. Kousek za městem je populární zátoka St. Peter Pool. Pokud jste mě na začátku poslechli a cestujete autem, tak máte vyhráno. Po úzké cestě se dostanete skoro k útesům. Po vystoupení z auta ujdete zhruba 400 metrů. Odměnou za tento výšlap vám bude nádherná zátoka lemující skály s průzračně modrou vodou. Ideální místo na odpočinek před dalším výletem.
V případě, že jste stejní milovníci jeskyní jako já, zadejte do GPS navigace Blue Grotto. Jedná se o jeskyni, do které se dá dostat jen člunem. Cena je 8 eur za osobu. Za tuto cenu dostane asi 15 minut plavby. Nechám na každém z vás, jestli do tak krátké parády chce investovat. Já jsem rozhodně pro.
Poslední zastávkou bylo městečko Mosta, ve kterém se nachází rotunda s kopulí. Zkušeným okem stavbyvedoucího amatéra jsme jí naměřili 60 metrů na výšku a průměr nějakých 52 metrů. Uprostřed rotundy narazíte na starou německou pumu, která sem při náletu propadla stropem, ale naštěstí nevybouchla. Díky této šťastně - nešťastné příhodě se stalo toto místo pro Malťany více než posvátným. Po prohlídce jsme se vydali zpět do městečka.
Tolik krásy stojí za to
Poslední den. Poslední výletování. Ani tato myšlenka nám nedokázala pokazit ráno. Cíl byl jasný - Valletty. Ano, tohle město už s námi něco zažilo, ale mi chceme víc.
Rychlovka. Snídaně. Check out v hotelu. Tetris v podobě naložení kufrů do auta. Hotovo. Vyrážíme směr Valletty. Konkrétně máme v plánu prohlédnout si místní katedrálu. Parkování v centrum jsme zvládni s grácií. Celá ta parkovací paráda nás stála asi 5 minut hledání a 1 euro. Auto je v bezpečí. Míříme k hlavní katedrále St. John. Vstupné 10 eur. Hned po zaplacení si všímáme cedule, která káže dodržování dress codu. Šortky, minisukně a výstřihy neprojdou. Pánové i dámy by měli mít na sobě kalhoty a tričko s rukávem. Za splnění všech požadavků dostanete odměnu - audio průvodce v angličtině a zelenou pro vstup do budovy.
Páni, tolik krásy. Kaple jsou vždy spojeny s jednou či několika jazykovým skupinám rytířů. Největší skvost je oltářní obraz Stětí Jana Křtitele od Michelangela di Caravaggia z roku 1608, jedná se o jediný obraz, který Caravaggio signoval.
Jdeme do finiše - Casa Rocca Piccola neboli pidi městský palác. Obývaný maltskou šlechtickou rodinou, která se zúčastnila korunovace Alžběty II. i jejího otce. Jeden z členů rodiny se stal prvním místním kardinálem - Vatikán ho údajně zbožňoval. Další člen založil maltskou banku atd. Navíc jsou to trošku exibionisti… po zaplacení vstupného 9 eur můžete společně s průvodcem prošmejdit celou jejích haciendu. Pod domem na nás čekalo překvapení. Protiletecký kryt, který za druhé světové války používali zhruba 2 roky. Dříve tento prostor sloužil jako zásobárna vody - založil ji první majitel paláce.
Poslední oběd. Poslední zamávání a poslední cesta směr letiště s mezizastávkou na benzínce, kde jsme natankoval plnou nádrž. Odlet směr Řím jsme měli kolem 19:00. Stálo to za to! Tak co? Už plánujete cestu na Maltu?