České Švýcarsko: průvodce

Pravčická brána je asi nejznámějším přírodním úkazem Ústeckého kraje. Je výsledkem miliónů let trvajícího zvětrávání v méně odolné části skalního masivu. 

Brána se pyšní neskutečnými rozměry. Otvor je vysoký 16 metrů, rozpětí oblouku u dna činí 26,5 metru a samotný most je široký 8 metrů. To zní činní největší přírodní skalní most v celé Evropě. 

Už v minulosti byla brána velmi oblíbená především mezi umělci. Ti její majestátní krásu rádi zachytávali na plátna, ale dostala se i do psaných příběhů. Zavítal sem totiž i nejslavnější světový pohádkář a spisovatel Hans Christian Andersen.

Až do roku 1980 mohli lidé vystoupat na samotný oblouk. To ale zapříčinilo zrychlenou erozi, v jejímž důsledku se oblouk zúžil téměř o metr. V zájmu zachování památky pro další generace, byl vstup na most zakázán.

O krásné výhledy ale ochuzeni nebudete. V okolí brány najdete hned tři vyhlídková místa. První z nich je přímo pod skalním obloukem. Zde si budete moct vychutnávat nejen výhledy do přírody, ale i zvláštní atmosféru místa. Pravčickou bránu v celé její kráse si prohlédnete z vyhlídky, na kterou vás nasměruje značená odbočka a dostanete se k ní po schodech se železným zábradlím. Na okolních skalách najdete také třetí vyhlídku, která před vámi otevře panorama Dlouhodolských stěn. 

Romantický Dolský mlýn stojí v Českém Švýcarsku již několik set let. Proslavila ho ale až legendární Pyšná princezna. V téhle pohádce měl možnost blýsknout se v celé své kráse a v plném provozu. Později, v roce 2008, se u Dolského mlýna objevili další filmaři, a to hned kvůli dvěma snímkům – Peklo s princeznou a Ztracený princ. 

První zmínka o stavení pochází z roku 1515. Původně šlo o trojkolový mlýn. Stojí u kamenické stráně, v nádherném kaňonu řeky Kamenice. Díky jeho zvláštnímu kouzlu a okolní atmosféře jde o jedno z nejnavštěvovanějších míst v Českém středohoří. Není tedy divu, že se v minulosti těšilo hojné oblibě mezi umělci. Vždyť tady se inspirace čerpá sama. 

K mlýnu lze pohodlně dojít po cyklistické značce 3076 z Růžové od kostela sv. Petra a Pavla, kde se nachází parkoviště. Alternativou je cesta po žlutě značené trase z Jetřichovic a Srbské Kamenice. 

Když už dojdete k Dolskému mlýnu, neměli byste vynechat nedaleký Růžový vrch, ke kterému vede naučná stezka Růžová. Nebo Kamenickou vyhlídku, na kterou narazíte, pokud se z Růžového vrchu budete vracet po žlutě značené stezce. 

Výhledy do rozmanité krajiny jsou jedním z největších lákadel Českého Švýcarka. Touhu po dechberoucích rozhledech vám pomohou ukojit Jetřichovické skalní vyhlídky, které patří asi k nejznámějším v celém parku. Pyšní se výstižnými poetickými jmény - Mariina skála, Vilemínina stěna a Rudolfův kámen.

Mariina stěna

Mariina stěna dosahuje nadmořské výšky 428 metrů. Původně šlo o požární pozorovatelnu, která byla turistům zpřístupněna Ferdinandem Kinským v roce 1856. Skálu pojmenoval po své choti Marii Anně Kinské. V roce 2007 zde byl obnoven dřevěný altán.

Vilemínina stěn

Původně Černá stěna získala své nové jméno po kněžně Vilemíně Kinské. Její vrchol, který se nachází v nadmořské výšce 442 metrů, byl zpřístupněn rovněž v 19. století. 

Rudolfův kámen

Nejvyšší z vyhlídek dosahuje nadmořské výšky 484 metrů. Rovněž nese jméno z rodu Kinských, tentokrát knížete Rudolfa Kinského, který v roce 1824 skálu navštívil a nechal zde vybudovat přístřešek. Abyste se dostali na vrchol, je třeba zdolat trochu namáhavější kamenné stupy. Odměnou je ale jedinečný kruhový výhled do krajiny. 

Toužíte zažít tu pravou romantiku? Pak je projížďka na pramici v Edmundově nebo Divoké soutěsce to pravé. 

Procházka přírodou jako z pohádky podél toku Kamenice je nejkrásnější zážitek, který České Švýcarsko nabízí. Dva úseky mezi vysokými skalami se ale dají absolvovat pouze na loďce. Převozník vás přitom seznámí s živými i zkamenělými obyvateli soutěsek a podělí se s vámi o několik zajímavostí.

Divoká soutěska

Divoká soutěska je nejzachovalejší a nejcennější částí národního parku. V roce 2018 oslavila 120. výročí svého otevření. V rámci výročí bylo opraveno devět galerií, obnoveno zábradlí a opraveny další úseky cesty. 

Edmundova soutěska

Edmondova, také zvaná Tichá soutěska, nese jméno majitele zdejšího panství Edmunda Clary-Aldringen. Ten povolal na úpravu soutěsky italské odborníky a 200 dělníků. Veřejnosti se Edmundova soutěska otevřela 4. května 1890. 

Falkenštejn, zvaný také Sokolí hrad, je zřícenina skalního hradu asi 5 km od Jetřichovic. Hrad vznikl ve 13. století, ale jeho nadzemní části byly dřevěné a do současnosti se nedochovaly. Dlouhá staletí přežily jen zbytky komnaty a kaple vytesané ve skále. 

Oblíbeným místem se stal v 19. století, kdy se sem každou neděli pravidelně chodila bavit mládež z nedalekých Jetřichovic. V témže století nechala Vilemína Kinská upravit celý areál hradu a přístup k němu, aby se pro turisty stal dostupnějším. 

A co konkrétně tedy lze na zřícenině obdivovat. K vidění jsou vytesané místnosti již zmíněných komnat a kaple s kamenným oltářem. Velkým lákadlem jsou nově zbudované vyhlídkové terasy na vrcholu, ze kterých se naskýtá nádherný výhled na Havraní skálu a okolí. 

Na hrad se dostanete nejlépe z Jetřichovic po žlutě značené turistické stezce. Počítejte však s trochu náročnějším terénem. Přístupová cesta je přehledně značená i dobře zabezpečená, ale je třeba zdolat několik strmých schodišť a žebříků. 

Kyjovské údolí se rozkládá vedle Děčína nedaleko obce Kyjov. Tvoří ho říčka Křinice, která byla v minulosti významná pro plavení dříví do Saska. Velké oblibě se dočkalo v období romantismu, o čemž svědčí romantické názvy přírodních útvarů jako Lví jeskyně, Bratrské kameny, Klenotnice, Jeskyně víl nebo Vinný sklep. 

Zajímavou charakteristikou údolí jsou pamětní desky významných osobností regionu, které najdete vsazené do skal. Jmenováni jsou MUDr. Johanna Hilleho, krásnolipský předseda Horského spolku pro nejsevernější Čechy a bratři Eduard a František Bienert, vlastivědní badatelé ze Šluknova.

Přístup

Údolí si projdete díky zpevněné cestě, kterou protíná celá řada dalších turistických i cyklistických tras, a ze které vedou další pěšinky do skal.

Šaunštějn je další z bývalých skalních hradů Českého Švýcarska. Jeho zbytky leží necelý kilometr od obce Vysoká Lípa. Podle historiků vznikl někdy ve 14. století. Už v roce 1444 byl dobyt a poté pustl a stal se útočištěm místních loupežníků. I proto se mu přezdívalo Loupežnický hrádek. 

Přístup

Přístup k hradu je zabezpečen zábradlím a pohyb usnadňují instalované žebříky a můstky. Z vrcholu pak dohlédnete do širého kraje. 

K loupežnickým hradům Českého Švýcarska patří také Brtnický hrádek. Ze šesti hrádků Českého Švýcarska a Lužických hor je sice svou rozlohou nejmenší, ale o to záhadnější. Účel stavby není přesně známý. Jeho rozměry neumožňovaly více než výkon malé strážní skupiny, a tak o podnikatelských záměrech či snad střežení větší osady nemůže být řeč. Není ani jisté, zda šlo skutečně o loupežnický hrad. Toto přízvisko získal až v 16. století. Ale jak se říká: „na každé šprochu, pravdy trochu“. 

Do současnosti se dochovaly jen do skály vytesané základy věže. Z místa je ale krásný výhled do Německa. 

Přístup

Brtník je od hrádku vzdálen pouhé 2 km a vede z něj zeleně značená turistická stezka. Ze stezky vede 300 metrů dlouhá odbočka a na samotný hrad se dostanete po úzké trase v severním boku skály.

V oblasti Saského Švýcarska patří k nejoblíbenějším cílům silně zvětralý členitý masiv zvaný Schrammsteine, což bychom do češtiny přeložili jako zjizvené skály. Mezi vysokými skalními věžemi vedou klikatící se stezky se strmými žebříky, jež vás dostanou k překrásným výhledům. I kvůli nim je místo vyhledávaným cílem fotografů. 

Kudy na Schrammsteine?

Pokud pojedete autem, zaparkovat můžete před Ostrau, odkud vede několik dobře značených cest. Druhá varianta je cesta z malebné vísky Schmilka, odkud půjdete nejprve po zeleně značené stezce a následně po žlutě značené.  

Velmi snadno přístupná rozhledna v Českém Švýcarsku je ta na Vlčí hoře. 19 metrů vysoká rozhledna stojí v nadmořské výšce 581 metrů. K prosklené vyhlídkové plošině vede 66 schodů, po jejichž zdolání se vám naskytne výhled nejen na České Švýcarsko, ale také Saské Švýcarsko, Lužické hory, Labské pískovce a Krkonoše. 

K rozhledně dojdete buď po Köglerově naučné stezce, po žluté značce od Rumburka nebo od nádraží v Panském. 

Pavlínino údolí se táhne kolem řeky Chřibské Kamenice, konkrétně mezi obcemi Studený a Jetřichovice. V údolí si užijete romantické procházky kolem vysokých pískovcových strání. Od Studeného potoka dojdete až k bývalému Grieslovu mlýnu, který dnes funguje jako rekreační objekt. Údolí je známé pro výskyt vzácných druhů fauny i flóry. Jmenovat můžeme přesličky luční, vydry říční, ledňáčky říční a čápy černé.

Kouzelným místem je Stará plynárna v Hřensku. Schovává se na břehu řeky Kamenice, pouhých 500 metrů od německých hranic. Kamenný dům stojí v obležení skal uprostřed rokle. Jak název napovídá, původně sloužil jako plynárna na acetylenové plyny, dnes je z něj zrekonstruovaný penzion s restaurací.

S plynárnou je spjata historka o duchovi dělníka, který se v ní otrávil krátce po otevření. Aby bylo zamaskováno porušení předpisů, doktor uvedl jako příčinu smrti selhání organismu a stáří. Dělník byl pochován 200 metrů nad plynárnou. Jeho duši se však lhaní a podvádění nezamlouvalo, a tak se každý měsíc při úplňku do plynárny vrací strašit.

Brtnické ledopády jsou v zimních měsících nejvyhledávanější atrakcí v okolí. Ledové útvary s typickým žlutavým zabarvením padají v tmavých roklích Českého Švýcarska. Lidé je jezdili obdivovat již za první republiky a velké oblibě se těší dodnes. Snadno se k nim dostanete díky okruhu modré psaníčko, který prochází roklí Vlčího potoka.

Zajímavostí je, že Brnické ledopády vznikají z vody tajícího sněhu. Proto jsou největší až koncem zimy. K jejich vzniku je důležitá souhra tání sněhu a následného mrazu.

Největším skalním hradem a jedním z nejhezčích v České republice je Kyjovský hrádek. Tvoří jej 40 metrů vysoký skalnatý ostroh. Písemných zmínek o hradu se přílisch nedochovalo. Jeho historii nám jen matně přibližují archeologické nálezy. Historikové se domnívají, že šlo o sídlo středověkých horníků a později sloužil hrad rodu Michaloviců.

Přístup

Dobrou přístupnost k hrádku zajistil už v 19. století kyjovský horský spolek, který nechal ve skalách vytesat spousty schůdků. Jedny z nich vás dostanou až na vyhlídku, která kdysi sloužila jako strážní věž.

Ke Kyjovskému hrádku se nejlépe dostanete po žluté značce z Krásné Lípy po Köglerově naučné stezce.

Dominantou Saského Švýcarska je nádherná vyhlídková skála Bastei. Tyčí se ve 190 metrové nadmořské výšce mezi lázeňským městem Rathen a městem Welhen. Zajímavá je díky svému kamennému mostu, který se v roce 1851 stal prvním turistickým evropským městem. Most spojuje Bastei se skalním hradem Neurathem. 

Místo nabízí krásné výhledy na údolí řeky Labe a Labské pískovce. Na náhorní plošině se skalním útvarem je hotel. 

Přístupnost

K Bastei vede silnice z Bad Schandau, Pirny a Hřenska. Zaparkovat lze v obci Oberraten, kde je rovněž vlaková stanice. Placené parkoviště najdete i 500 metrů od areálu.