Ústecký kraj: průvodce

Kdo by neznal českými pověstmi proslavenou horu Říp? K hoře se vztahuje základní pověst o příchodu našich předků, které vedl praotec Čech. Jde o jeden z nejvýznamnějších symbolů naší národní historie, a proto by její poznání mělo být skoro povinností. 

Hora vystupuje z rovinaté krajiny do výšky 456 m. n. m. Na jejím vrcholku se tyčí známá románská rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha, ve které se každou neděli konají mše svaté. Na horu se zároveň pravidelně pořádají průvody, pochody a procesí. 

Jako návštěvník se na vrchol můžete dostat pomocí několika dobře značených turistických tras. Odměnou za výšlap vám budou panoramatické výhledy na české středohoří a kokořínské lesy. Vedle rotundy rovněž najdete malý turistický stánek s občerstvením. 

Barokní zámek Ploskovice se ředí mezi nejkrásnější zámky Ústeckého kraje. V 18. století jej nechala postavit velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská jako své letní sídlo. Původně šlo o menší stavbu, která ale okouzloval svou nádhernou výzdobou. Na té se podíleli nejvýznamnější pražští umělci, mezi které patřil malíř V. V. Reiner a štukatér T. Soldatti. Rozšíření a dalších úprav se zámek dočkal v polovině 19. století. Jeho interiér získal druhorokokovou výzdobu, na které se podíleli sochaři a štukatéři V. Levý a M. Effenberger, ale i malíř Josef Navrátil. 

Zámek Ploskovice si můžete prohlédnout v rámci tří okruhů. První a základní okruh vás provede jedenácti místnosti, které si zachovaly svou původní podobu z dob rakouského císaře a posledního českého korunovaného krále Ferdinanda V. Habsburského. Druhý okruh se nazývá Grotty. Jde o prohlídku uměle vytvořené vodní jeskyně z počátku 18. století, kde si budete moci prohlédnout nově zrestaurované barokní kašny. Pro ty nejmenší návštěvníky zámek připravil prohlídkový okruh zvaný Medvědi na zámku. Ten představuje výstavu plyšových medvídků, za kterou stojí rodina pana Glebrela.

Zámek je veřejnosti otevřen v hlavní sezóně od května do října. Za nejdražší okruh zaplatí dospělí 140 Kč. 

Dominantou lounské části Středohoří je vrchol Oblík. Jde o nepřehlédnutelný 509 metrů vysoký kopec kuželovitého tvaru.

Až do 18. století byla na jeho svazích pěstována vinná réva. Už v roce 1604 zachytil siluetu Oblíku umělec Jan Willemberg, čímž se kopec řadí mezi nejstarší vyobrazené u nás.  Z Oblíku byl také dovezen kámen pro slavnostní zahájení stavby Národního divadla. Dnes se na jeho západní straně rozléhá 23 ha velký třešňový sad zvaný Třešňovka.

Výlet na Oblík je často spojován s cestou na kopec Srdov. Na oba vás dovede zeleně značená turistická trasa. Ta začíná na malém parkovišti u kostela ve vesnici Mnichov. Cesta je klasifikována jako méně náročná. Jde se převážně po širokých polních cestách a na samotné kopce vedou vyšlapané stezky. Počítejte ale s tím, že na cestě nenarazíte na žádné stánky s občerstvením, proto se dostatečně vybavte hlavně pitnou vodou. 

Kamencové jezero hledejte na severovýchodním okraji Chomutova, v Přemyslově ulici. Jezero má 240 metrů na šířku a 670 metrů na délku. Maximální naměřená hloubka je však pouhých 3,4 metru. Proto se také v letních měsících voda v jezeře poměrně rychle ohřeje. 

Jezero každoročně láká množství návštěvníků na upravené pláže, kterým dominuje nedávno postavené plovoucí molo, i celou řadu možností, jak trávit volný čas. Sportovní nadšenci se mohou těšit na minigolf, plážový volejbal, streetball, stolní tenis, badminton nebo nohejbal. Nechybí půjčovna šlapadel, lodiček či paddleboardů. Pro děti je připravené dětské hřiště a nově vzniklé lanové centrum. 

Vedle Kamencového jezera se rozkládá Velký otvický rybník, který může přispět vlastní nabídkou zajímavých aktivit, které ocení spíše adrenalinově založení návštěvníci. Řeč je o wakeboardingu a vodním lyžování.

Co se aktivit v okolí týče, nedaleko od jezera se nachází Zoopark Chomutov, historické centrum města Chomutov nebo Bezručovo údolí. 

V areálu fungují dvě restaurace s vnitřním a venkovním posezením a několik kiosků. Kousek od jezera najdete i letní kino. Areál je otevřen od 1. května do 30. září, vždy od 9 do 19 hodin.

Vstupné:

• dospělí: 50 Kč
• děti do 3 let: zdarma
• děti od 3 do 15 let/s průkazem ZTP/od 17 hod.: 40 Kč

Malešovka je nejvyšší hora Českého středohoří. Dosahuje výšky 836,5 m. n. m. a ještě v 18. století byla považována za nejvyšší horu České republiky. I když se dnes nemůže tímto titulem pyšnit, dosahuje Malešovka jiných rekordů. Představuje například největrnější místo v Čechách. Bezvětří zde bývá pouhých 8 dní v roce. Zároveň je zde každoročně zaznamenáno nejvíce bouří na našem území. I proto si vysloužila přezdívku Hromová hora. 

Jezero vzniklo v 70. letech zatopením stejnojmenného povrchového lomu. Vodní plocha se rozkládá na 65 hektarech a nabízí krásná místa ke koupání, sociální zázemí, občerstvení i zábavu. Funguje zde půjčovna kajaků nebo plážové hřiště. Navštívit můžete jednu ze dvou pláží - Hlavní a Argentinskou. Ta hlavní je udržována celoročně.

Hloubka vody místy dosahuje až 40 metrů, díky čemuž má výbornou čistící schopnost, a nehrozí tak výskyt sinic. Díky vysoké kvalitě a průhlednosti je často využívána pro výcvik sportovních potápěčů. 

K jezeru se dostanete buď vlastním autem, přičemž počítejte se zpoplatněným parkováním v hlavní sezóně (květen-září), nebo speciálním letním spojem linky č. 143 z Benešova náměstí v Teplicích.

Na severu naší země o přírodu nouze není. Vždyť zde leží druhá největší chráněná oblast Česka v podobě Českého středohoří. Pyšní se rozlohou 1063 km² a rozkládá se na území hned dvou krajů - Libereckého a Ústeckého.

Rozmanitou krajinu poznáte podle kuželovitého tvaru místních kopců, za kterým se skrývá třetihorní vulkanická činnost. České středohoří tvoří několik národních přírodních rezervací, jako je oblíbená Milešovka, přírodních rezervací, kam se řadí Holý vrch, Lipská hora nebo Březina, ale také národních přírodních památek, které zastupuje Borečský vrch, a konečně přírodních památek, kam spadá Plešivec s Radobýlem. Pro zajímavost uvedeme, že v oblasti bylo vyhlášeno více než 120 památných stromů. 

Věděli jste, že se Českému středohoří často přezdívá zahrada Čech? Díky vhodným podmínkám se zde v 19. století začalo rozvíjet ovocnářství a ovocné sady zdejší svahy zdobí dodnes. Z historie oblasti se toho dozvíte víc díky naučným stezkám, jako je Boreč, Pod Vysokým Ostrým, Lovoš, Luční potok, Bedřicha Smetany, Řepčice – Panna, Březina a Tyršova naučná stezka. 

Neobjeveným klenotem pohraničí jsou Lužické hory. Chcete se vyhnout hlavním turistickým cílům a projít si klidnou severočeskou krajinu sami? Pak by Lužické hory měly být vaší první volbou. 

Chráněná oblast spojuje unikátní pískovcové útvary sousedního Českého Švýcarska, vulkanický charakter Českého Středohoří a kuželovité vrcholky Jizerských hor. Z rozmanité krajiny vystupuje královna Jedlová, nejvyšší dominanta Luž a zelené hory Klíč či Hvozd. Unikátem oblasti je jediná ledová jeskyně v Čechách - Naděje. To ale zdaleka není všechno. Výlet si udělejte například k Jezevčímu vrchu, k Čertově zdi, na Vápenku, Marschnerovu louku, k Lísce nebo k Bílým kamenům.

Celou oblast protíná velké množství turistických i naučných stezek a cyklotras. V zimních měsících lákají Lužické hory všechny vášnivé běžkaře. 

V České republice byste asi maják nehledali, a přesto se jedním může naše země chlubit. Je jím kamenná věž na Jedlové hoře, ve které kdysi skutečně bývala lucerna a světlo v noci sloužilo jako maják pro široké okolí. 

Rozhlednu nechal v roce 1891 postavit horský spolek Gebirgsverein. Už tehdy šlo o oblíbené turistické místo. Popularitu Jedlové zvyšovala výletní restaurace, za kterou stál kníže Ferdinand Kinský. V 50. a 60. letech celý objekt chátral u musel být uzavřen. Pořádné rekonstrukce se dočkal až v roce 1992. Jako bonus zde byla postavena turistická chata a lyžařský vlek, který Jedlovou horu učinil atraktivní i v zimních měsících. 

Z 23 metrů vysoké rozhledy si prohlédnete Lužické hory, České Švýcarsko, vrcholky Krušných hor i Krkonoše. Za pozornost ale stojí i samotná rozhledna, která si dodnes zachoval svůj historický vzhled. Celý dojem sráží jen blízkost vysílačů, které nám zas a znovu připomínají, že žijeme v moderním světě.

Až na vrchol hory vás dostane zelená a červená turistická značka vedoucí z Jetřetína pod Jedlovou. Počítejte ale se strmým závěrečným výstupem.

Otevřeno:

• duben – říjen: denně od 9:00 do 20:00 (v sobotu je otevírací doba prodloužena do 22:00)
• listopad – březen: denně od 9:00 do 18:00 (v sobotu je otevírací doba prodloužena do 21:00)
• V případě špatných povětrnostních podmínek je zavřeno.

Vstupné:

• základní: 20 Kč
• děti do 6 let: zdarma

Rozhlednu Dymník nechal koncem 19. století postavit rumburský radní August Wenschuch. Ve své době nesla rozhledna jméno Augustova věž. Dlouhá léta byla vyhledávaným turistickým cílem, ale na počátku 90. let dospěla do naprosto havarijního stavu. Místní se však své oblíbené rozhledny odmítli vzdát a uspořádali sbírku na její záchranu. Díky tomu byla v roce 1995 opět otevřena, aby přinášela radost dalším generacím.

I když nejde o rozhlednu, která by ohromovala svou výškou (měří pouhých 15 metrů a vyhlídková plošina se nachází ve 12 metrech), nabízí nádherné výhledy na Lužické hory, liberecký Ještěd, Vlčí horu, Dolní Křečany, Jiříkov, německý Kottmar, Rumburk a Varnsdorfský Špičák. 

Na Dymník vede hned několik turistických cest. Z Rumburka je to například modře značená turistická stezka. Některé trasy jsou vhodné i pro cyklisty. A pokud by vás snad rozhledna omrzela můžete navštívit nedaleký Lanový park nebo žulový labyrint Strom života.

Otevřeno:

• květen - září: denně od 9:00 do 18:00
• říjen - duben: během víkendů od 9:00 do 15:30

Vstupné činní 20 Kč.

Kapacitou ve svém oboru je Schillerova rozhledna, která se chlubí nejen krásnými výhledy, ale také zajímavou architekturou. Vznikla mezi lety 1905 a 1906. Slavnostní otevření proběhlo 17. června 1906 a údajně se ho zúčastnilo několik tisíc lidí ze širokého okolí.

Jméno rozhledny odkazuje k německému básníkovi Friedrichu Schillerovi, zatímco její malebná konstrukce k hradu Kozihrady, který kdysi stával na tomto místě. Zajímavostí je, že jako základy byly prý použity pozůstatky původní hradní věže a některé části rozhledny tvoří kamení z rozvalin hradu. 

Ke svému 100. výročí získala rozhledna kompletní rekonstrukci, která ji vrátila do původního stavu. Z celkem 3 vyhlídkových plošin je otevřena pouze jedna v 10 metrech. I ta ale dokáže poskytnout krásné výhledy na Doupovské a Krušné hory a České středohoří.

Otevřeno:

• jaro – podzim: během víkendů a státních svátků
• zima: zavřeno

Vstupné činní 10 Kč.

Od roku 1972 stojí na vrcholu hory Varhošť stejnojmenná rozhledna, které bychom díky nadčasové železné konstrukci tipnuli klidně ještě o několik let méně. 

Historie varhošťských rozhleden je o něco delší. První zde vyrostla už na konci 19. století. Jednoduchá dřevěná stavba ale neměla nijak dlouhou životnost a už v roce 1902 musela být stržena. Bytelnější verze s 10 metrů vysokou kamennou základnou byla otevřena 18.4.1927. V 70. letech i tato stavba dosloužila. Dnešní rozhlednu Varhošť tvoří 13 tun těžká a 12 metrů vysoká železná konstrukce, která byla na původní kamennou podstavu dopravena vrtulníkem. V roce 2003 získala částečnou rekonstrukci a prozatím stojí na svém místě jako přibitá. 

Jak již bylo naznačeno, nejde o žádný výstup do oblak. Ale výška věže nehraje roli. Vrchol Varhošť se tyčí do nadmořské výšky 638 metrů a rozhledna tak nabízí výhledy na nejkrásnější horské skvosty okolí, od Řípu přes Kletečnou až po Milešovku. 

Na Varhošť se nejsnadněji dostanete od Sebuzína po žluté a zelené značce.

Rozhledna je přístupná celoročně a zdarma.

Průčelská rokle se táhne podél pravého břehu řeky Labe mezi obcemi Brná a Němčí. Protéká jí stejnojmenný potok, který zde vytvořil Průčelský a Výří vodopád.

Průčelský vodopád lze snadno minout. Skrývá se nad hlavní stezkou za stromy. Zato Výří vodopád se přehlédnout nedá. Je totiž nejvyšším vodopádem Českého Středohoří. Oba si nejlépe prohlédnete na podzim, kdy se neskrývají za korunami stromů, nebo v zimních měsících, kdy se z obou  stává krásná ledová podívaná. K vodopádům se nejlépe dostanete po naučné stezce nebo po zelené značce z Brné.

Jejich krása ohromila i Karla Maye, který zde čerpal inspiraci pro svá vyprávění o Vinnetouovi a Old Shatterhandovi.

Vaňovský vodopád je jeden z nejvyšších Českého Středohoří. Mezi turisty je oblíbený po celý rok. Za jasné počasí zde voda padá z 12 metrů. V mrazivém zimním období se ale mění v dlouhé rampouchy a návštěvníkům se tak naskýtá jedinečná příležitost vidět Vaňovský vodopád s ledovou výzdobou. A pokud mrzne opravdu vydatně, čas od času se na ledovou stěnu zavěsí nějaký ten horolezce.

K vodopádu se snadno dostanete po značené stezce. Nachází se v závěru skalní rokle na levém břehu Labe jižně od ústecké městské části Vaňov.

Kamenný Strom života, také zvaný Hvězda života, je pozoruhodná stavba na Dymníku. Tvoří ji 22 štíhlých obelisků, které jsou vztyčné tak, aby připomínaly hvězdu, plus jedním osamoceným kamenem stojícím opodál. Mezi obelisky se protínají tmavé chodníčky, jež symbolizují sílu vzduchu, a černé chodníčky vyjadřující sílu ohně. 

Je dobré vědět, že Strom života nevznikl jen jako samoúčelná estetická hříčka. Jeho proporce a symboliku lze dohledat v architektonických, písemných a náboženských textech napříč věky a kulturami. Jde tedy o jedno z duchovně nejsilnějších míst lužického podhůří. 

Hrad Hazmburk se tyčí u obce Klapý. Vysloužil si přezdívku perla Českého středohoří, ale málo kdo se u něho skutečně zastaví. Přitom hrad nabízí jedny z těch nejhezčích výhledů. 

Není jisté, kdo a kdy hrad založil. I proto se kolem něj vyrojilo hned několik povídaček – o tajných sklepech plných sudů vynikajícího vína, nebo o pokladu, který zde mělo ukrýt francouzské vojsko. Pod hradem se údajně nachází podzemní místnosti a chodby, které vedou k hradům Košťálov a Budyně nad Ohří. 

Když se lyže odkládají stranou do kurzu se vrací staré dobré sáňky. Jenže najít kopec na kterém to bude parádně svištět může by zapeklitý úkol. Zkuste si udělat výlet do Jizerských hor na sáňkařskou dráhu v Černé Studnici. Jde o 4 kilometry dlouho přírodní dráhu, která začíná u rozhledny Černá Studnice a končí ve Smržovce u vleku Filip. 

Černá Studnice by se dala označit za kolébku českého sáňkování. První jezdci jí pokřtili 1. ledna 1911. Tehdy lidé sjížděli z Černé Studnice do Jablonce nad Nisou kde odevzdali půjčené sáňky. Když se jich nakupilo dost, koňský povoz je odvezl zpět na vrchol a vše mohlo začít nanovo.