Aljaška je synonymem překrásné přírody!
Aljaška po sezóně
A nebude všechno zavřeno? A není to vlastně dobře? Vyrazit na Aljašku až po sezóně, tedy konkrétně v půlce října, byl jedno z nejlepších cestovatelských rozhodnutí v mém životě. Medvědi do kalendáře nekoukají a stále je na co koukat.
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, kam vyrazit za krásnou přírodou, hlubokými lesy, vysokými horami, řekami, divokými zvířaty a klidem. Původně jsem si představoval něco jako Norsko a Švédsko, ale naštěstí na mě vykoukly levné letenky s Eurowings z Drážďan do amerického Seattlu. Z něj už je to jen kousek do Kanady, kterou jsem měl původně v plánu. Když jsem začal s plánováním, uvědomil jsem si, že mezinárodní letiště Seattle-Tacoma je skvělým uzlem pro cesty na Aljašku. Bylo rozhodnuto. Poletím do Seattlu a z něj s Deltou (vyšla levněji než Alaska Air) do Anchorage, hlavního města Aljašky.
Žádné výlety vrtulníkem
Jediné, co mě trošku trápilo, byl termín v půlce října. Sezóna na Aljašce začíná kolem května a končí v září. To jinými slovy znamená, že dorazím pár týdnů po sezóně, kdy je většina atrakcí mimo provoz a denního světla už moc není. Atrakcemi je třeba rozumět nejen různé výlety vrtulníkem nad ledovce a jízdy na čtyřkolkách, ale také docela běžné záležitosti jako informační centra v národních parcích, shuttle busy z měst a tak dále. Situaci vyhodnotím tak, že bez letáčku se obejdu a s autem vše zvládnu.
Let do Seattlu probíhá zcela standardně a bez zpoždění, to stejné platí o dalším spoji do Anchorage, kde trávím první den. Ještě na letišti si půjčuji auto, pochopitelně úplně obyčejného Forda, žádný pick-up ani čtyřkolku. O městu jsem měl trošku zkreslené představy. Po sezóně působí dost ospale, v centru bylo velké množství bezdomovců a celkově jsem usoudil, že to není nic pro mě. Využívám volného času na to, abych se podíval do státního parku Chugach, který se nachází 30 minut autem od centra. Dávám si krátký okružní trail s vyhlídkou na Anchorage (Anchorage Overlook Trail) a pak ještě jeden, u kterého si nepamatuji název. A celou dobu si říkám, že si hned další den musím pořídit pro klid duše nějaké to vybavení pro případ, že by mě překvapil nějaký ten medvěd.
Cesta po Aljašce začíná
Plán je jasný. Chci udělat takový menší okruh po Aljašce, kdy někde strávím pouze jeden den, jinde zase alespoň dva až tři. Nejdříve vyrazím do Sewardu, pak do Glennallen s cílem vidět Wrangell-St. Elias, největší národní park USA. Pak zajížďka na jih, konkrétně do města Valdez a zpět na sever do města Tok, kde je národní park Tanana Valley. Pokračování povede přes Norh Pole a Fairbanks. Město, kde jsou nejlepší podmínky na spatření polární záře, vedle leží státní park Chena River. A na závěr na pár dní opět dolů na jih do Denali, asi nejpopulárnějšího státního parku. Z něj rovnou na letiště v Anchorage.
Nakoupil jsem jídlo a obranný sprej na medvědy. Ano, jsem zbabělec, ale koukat před cestou na Aljašku na Revenanta zkrátka nebyl dobrý nápad. Cestování autem po aljašských silnicích má své kouzlo. Hlavně v tom, že po sezóně je minimální provoz. Někdy jsem ujel až 50 mil bez toho, abych potkal auto… nebo benzínku, na což si dávejte pozor. Většina z nich nefunguje nonstop jako u nás, pro platbu se vyplatí mít u sebe hotovost. S mobilním signálem to také není úplně sláva. Zkrátka nefalšovaná divočina. Návštěva města Seward nezklamala, bohužel výlety lodí za ledovci jsou mimo provoz. Po cestě do Glennallen jsem stihl moc hezký hike k údolnímu ledovci Matanuska. Cestičky lesem bez turistů jsou skvělým zážitkem, hned první den jsem viděl hromadu veverek, zajíce, losa a zadek jednoho medvěda, který přebíhal přes silnici.
Riskovat píchlou pneumatiku?
K parku Wrangell-St. Elias vede úplně normální silnice, ale dál dovnitř parku se dostanete už jen po štěrkové cestě McCarthy Road. Ta má hodně špatnou pověst, protože ji dříve nebylo prakticky možné projet bez defektu. V posledních několika letech se situace zlepšila, ale i tak většina autopůjčoven zakazuje, abyste se na cestu vydali. Mě něco takového neodradilo, podél cesty je hromady zajímavých přírodních krás a vyhlídek. Jen je třeba počítat s průměrnou rychlostí kolem 30 mil za hodinu, což dělá nějaké dvě hodinky na cestu tam a dvě hodiny na cestu zpět. Kolem cesty nejsou žádné služby. Poslední místo, kde jsem mohl tankovat, je Kenny Lake. Samotná cesta pro osobní auta končí u mostu, ze kterého jsem ještě šel pár mil pěšky (v sezóně jezdí shuttle) do opuštěného důlního městečka Kennecott, kde se dříve zpracovávala ruda z okolních měděných dolů. Výlet sem stojí za to, navíc je poblíž stejnojmenný ledovec.
Když je cesta důležitější než cíl
Plánování není moje doména, proto jsem se rozhodl v jeden den ukousnout větší kus cesty i za cenu toho, že se budu zbytečně vracet. Valdez mě zajímal, je to jeden z nejvýznamnějších aljašských přístavů, poblíž je ledovcové jezero a hory s možností hezký výšlapů. Kolem silnice jsem si zamiloval vodopády Horsetail Falls a Bridal Veil Falls. Bohužel cesta byla ve výsledku zbytečná dvojnásobně, protože mi absolutně nevyšlo počasí. Nezbývalo tak nic jiného, než spolknout hořkou pilulku a vydat se na téměř pětihodinovou cestu do města Tok. Na jejím závěru na mě naštěstí čekalo překvapení v podobě jasně viditelné polární záře. Pokud jste tento úkaz ještě nikdy neviděli, upozorňuji na to, že k Instagramu to má daleko. Dalším zlepšovákem nálady byl avizovaný Tanana Valley, kde je velký zástup kratších trailů a vysoká pravděpodobnost pozorování losů.
Dalším bodem programu byl „severní pól“ a Fairbanks. North Pole je relativně ošklivé a průmyslové městečko, kde je důvodem k zastávce prodejna Santa Claus Haus. Velký obchod s vánočními ozdobami, odpočtem do Štědrého dne, tlusťochem v převleku Santy a kýčovitými doplňky bydlení. Hned vedle je obří socha Santa Clause a sobí farmička. Pro amerikanizované děti evropských turistů fajn, já až tak nadšený nebyl. Naopak Fairbanks sliboval pěkné počasí, hezké vyhlídky a větší obchody s jídlem. Jako ubytování jsem si vybral srub nad městem, ze kterého by měla být polární záře dokonale vidět. Plány překazila změna počasí a mraky, kvůli kterým nebylo vidět vůbec nic.
Denali je klidně na týden
Trošku zklamaný nepřízní počasí jsem vyrazil do Denali. Moje pokleslá nálada se rychle změnila. Denali je parkem, kde máte možnost vidět listnaté tajgy, tundry, ledovce, skály a pochopitelně také Mount McKinley, nejvyšší horu Severní Ameriky. Je tohle to místo, kde poprvé vytáhnu sprej a kde mě mohutný grizzly roztrhá na kousky? Už při příjezdu k prvním turistickým stezkám jsem byl nadšený. Denali má jedinečnou atmosféru a pokud bych měl všechny předchozí zážitky za něco vyměnit, tak je to za čas strávený právě v tomto parku. Nevím, jak v sezóně, ale v říjnu byl všude nádherný klid a minimum lidí. Moje návštěva se obešla bez sněžení.
Poblíž vjezdu je Triple Lakes Trail, Taiga Trail, romantický Horseshoe Lake Trail a Mt. Healy Overlook Trail. Prošel jsem všechny, ale poslední zmíněný je obzvláště výživný. Dostanete se na něj z Taiga Trail, kousek od návštěvnického centra. Svižným tempem ho půjdete sice jen dvě hodiny, ale neustále do kopce. Převýšení je něco málo přes 500 metrů. Cestička je úzka a točitá. Potkal jsem pár dalších dobrodruhů a užil si scénický výhled z konce trailu, který končí přibližně v půlce cesty na vrchol Mt. Healy. Během pár dní v Denali jsem viděl tolik králíků, až mi to přišlo podezřelé. Počet medvědů se však rovnal nule. Možná je to dobře. Všude jsem narážel do cedulí, které informují o tom, že bezpečná vzdálenost od medvěda je alespoň 200 stop. Na některých úzkých cestičkách s hromadou zatáček bych ho byl schopný spatřit tak na 10 metrů. Pokud bych měl mimo sezónu doporučit ještě nějaký jednoduchý trail, tak je to Savage River Loop Trail. Nachází se prakticky na samotném konci hlavní cesty, kam je možné dorazit osobním automobilem. Dál už mohou jen rangeři a autobusy. Během sezóny se po parku turisté dopravují místní kyvadlovou dopravou. Dává to smysl. Je to lepší, než aby hromady aut proudily všude možně.
Rozloučení s losem
Poslední noc jsem strávil ve městečku Talkeetna, konkrétně u jezera Christiansen Lake. Přivstat si byl skvělý nápad. K jezeru se chodí napít všelijaká zvěř a já viděl toho největšího losa v životě. Vypadal jak z animáku. Hezké rozloučení před dvouhodinovou cestou do Anchorage, kde jsem měl zabookovaný let s Deltou zpět do Seattlu. Moje aljašská expedice mě extrémně bavila. Shodou náhod jsem při zpátečním letu seděl vedle Čecha, který se vracel po roce do Prahy. Na Aljašce pracoval jako čistič ryb, náročná práce za relativně slušné peníze. Přiznal se, že i když podnikl pár výletů, medvěda za celý rok na Aljašce neviděl ani jednoho. A pak že je tento americký stát královstvím hnědých medvědů grizzly.
Sečteno a podtrženo, i po sezóně má Aljaška co nabídnout. Až na pár nepříjemností způsobených počasím a zavřenými obchody jsem si místní přírodu a skvělé stezky užil na 100 %. Medvěda jsem zahlédl, polární záři jsem viděl a Santa Clausovi jsem si mohl sednout na klín... kdybych tedy chtěl. Pokud máte teplé oblečení a nutně nepotřebujete výlety letadlem, vrtulníkem a lodí, tak o Aljašce po sezóně neváhejte ani minutu.
