Mongolsko je na první pohled chudou zemí vklíněnou mezi Rusko a Čínu. Zapálenému cestovateli ale nabízí obrovské bohatství. Území ležící na náhorní plošině střední Asie, na severovýchod od pohoří Ťaň Šan a Pamír poskytne návštěvníkovi rozsáhlé stepní pláně, nedotčenou přírodu i fascinující svět pouště Gobi. Klima je zde velice drsné a leckde byla donedávna ještě bílá místa na mapě, kam lidská noha pomalu nevstoupila.
Je zde nejřidší osídlení na světě a liduprázdná zelená krajina (tři čtvrtiny rozlohy země pokrývají pastviny) má pro dojmy přehlceného Evropana něco do sebe. Někdo by mohl říci, že hlavním lákadlem Mongolska jsou právě prázdné pláně, nacházející se hlavně na východě země a jejich klid a mír. Jenom kočovníci se dokázali přizpůsobit drsné krajině. Pokud chcete vidět přírodu, na kterou je lidská ruka krátká, jeďte do Mongolska.
Zároveň se trochu zapomíná na to, že i Mongolsko má velice bohatou historii. V dobách Čingischána, (asi 1155/1167-1227), sjednotitele mongolských kmenů, sahala jeho říše od Žlutého moře až po Ukrajinu, což je od nás s trochou nadsázky na dohled. Takže si připomeňte i tuto etapu dějin, kdy Mongolsko bylo světovou velmocí.
Středoasijská země nabízí spoustu zajímavých aktivit, musíte ale pochopit, že sem nejedete za luxusem, poleháváním na pláži nebo stovkami památek, nýbrž za překrásnou nezničenou přírodou a kulturou místních obyvatel. Můžete zde podnikat kratší i delší túry včetně vyjížděk na koni a velbloudech. Ne nadarmo se totiž říká, že správný Mongol umí jezdit na koni dříve než chodit. Není to zase tak překvapivé, vzhledem k tomu, o jakou rozlehlou zemi jde. Pěšky byste z jednoho konce na druhý šli pěkně dlouho, takže kůň býval od pradávna velmi důležitým dopravním prostředkem. Dále návštěva této překrásné země zahrnuje poznávání pasteveckého života, tradičních zvyků domorodců žijících v jurtách. Mimochodem 40 % obyvatel Mongolska stále ještě žije kočovným způsobem života, kdy se se svými stády ovcí, koz, skotu a koní přesouvají po celé zemi. Dalších 40 % se soustřeďuje v Ulánbátaru a zbylých 20 % v dalších městech. Jejich pohostinnost, s jakou vás uvítají, vás nadchne. Pokud rádi rybaříte, sotva v Asii najdete lepší místo k vyzkoušení svých loveckých úspěchů.
Pochopitelně je cesta sem i skvělou příležitostí k poznávání. Nenechte si ujít prohlídku Ulánbátaru. Za vidění stojí hlavně centrální náměstí Suchbátara, Zimní palác s architekturou Bogd khaanii nogoon süm, Mauzoleum Suchbátara a také kláštery Gandan, Choijin Lamaa Dashchoilin Khiid. Jenom několik desítek kilometrů od Ulánbátaru je Národní park Gorkhi-Terelj se spoustami turistických stezek. Můžete se tu levně ubytovat v jurtě a toulat se krajinou podle libosti. Snad nejkrásnějším městečkem v celém Mongolsku je Tsetserleg v krásném zeleném údolí. Jde o místo odkud se můžete vydat na výlet k jezerům Terkhiin Tsagaan Nuur, nebo k horkým pramenům, v nichž se můžete i vykoupat. V okolí jezer se dá ubytovat u domorodců a vydávat se turistické výšlapy. Na severu země u hranic s Ruskem je potom nádherné jezero Chovsgol. Najdete tu ideální terén pro koňské vyjížďky. Milovníci vysokohorské turistiky by se měli vydat do pohoří Altaj.
Kontrast k zeleným pastvinám potom tvoří poušť Gobi na jihu země. Vydejte se do ní s domorodým průvodcem na velbloudu. Otevře vám svoji nehostinnou tvář, protože patří k nejstudenějším na světě. I to je ale nevšední zážitek. Kdo touží i po duchovním poznání, brzy zjistí, že mongolské buddhistické chrámy jsou většinou velice malé, ale svou jednoduchostí a silou mnohdy trumfnou i ty tibetské.
Je velice těžké srovnávat mongolskou kuchyni s kuchyněmi jiných zemí, protože je opravdu velice specifická. Mongolská jídla prostě nechutnají každému. Jestliže ale nejste zmlsaní, rozhodně byste měli zdejší kuchyni ochutnat. Musíme také dodat, že mnoho Mongolů zase nepřichází na chuť evropskému jídlu. Základním kamenem mongolské kuchyně je maso, které se jí dvakrát denně. Co je ale naprosto vyloučené jako hlavní jídlo, to jsou sladké pokrmy, ty se hodí jenom pro ženy a děti. Mongolové také preferují těsto místo rýže. Připravují těsta s droždím, s olejem. Vytvářejí například kapsy plněné zeleninou nebo mletým masem. Tyto kapsy z těsta buď pečou, nebo vaří na páře. Nejčastěji jedí skopové, hned za ním následuje hovězí. Dávají přednost tučnému masu. Obvykle ho připravují v hliníkových nádobách, dochucují ho cibulí, česnekem a mrkví. Obvyklým pitím je kobylí nebo kozí mléko a sýry, které se z těchto druhů mléka připravují. Mongolské sýry nezrají, pouze se suší. Během léta je nutné připravit jich dostatek na dlouhou zimu.
Zobrazit volné termíny